USA 2015 – no. 1

V hluboké zimě na začátku ledna se nám podařilo sehnat přes Pelikána letenky do Seattlu za neuvěřitelnou cenu. Ovšem každá mince má dvě strany – dva transfery, cesta tam 26 hodin a cesta zpět 31 hodin, odlet z Bratislavy. Původně jsme tedy měli letět z Bratislavy do Bruselu, odtud do Filadelfie a z Filadelfie do Seattlu. Už jsme měli dokonce předem domluveno, že můžeme přespat před odletem v Bratislavě u známých a bylo nám jasné, že to bude skutečně veliké dobrodružství. Ovšem zhruba měsíc po zakoupení letenek nám zavolala slečna z Pelikána, že byl let z Bratislavy do Bruselu zrušen, ale nabídla nám náhradu, let British Airways z Vídně nebo z Prahy do Londýna a odtud podle původního plánu. Vybrali jsme si Prahu. Pak se ještě do září několikrát změnila čísla letů, časy odletů apod. Definitivní podobu nabyly letenky teprve dva týdny před odletem.

Odlet z Prahy byl naplánován na 7:00 ráno. Večer před odletem jsme si objednali taxík na 4:30, ten dorazil dokonce s předstihem a my měli na letišti dost času na kávu a drobnou snídani. Odbavení proběhlo rychle a bezbolestně, stejně tak cesta do Londýna.

thumb_DSCF0355_1024

Bleskový pohovor s celním úředníkem v Londýně se konal ve frontě na odbavení, která nebyla nikterak dlouhá, ale zato dostatečně pomalá. Jak se posléze ukázalo, problém byl v tříhodinovém zpoždění letu z Londýna do Filadelfie. Pán u odbavení ještě vše ověřil, kamsi zatelefonoval a sdělil nám, že možná návazný let stihneme a pokud ne, budou to řešit na letišti ve Filadelfii. Let do Filadelfie s US Airways byl poměrně pohodový, shlédli jsme pár filmů, posádka se o nás hezky starala. Dokonce se na nás tentokrát usmálo štěstí a viděli jsme z letadla Grónsko, minulý rok bylo v této oblasti zataženo, takže byla vidět jen bílo-šedá deka.

thumb_DSCF0361_1024

Přistáli jsme ve 4:30 odpoledne místního času, odlet do Seattlu v 6:00. Fronta na pohovor s imigračním úředníkem byla minimálně na hodinu, proto jsme si nedělali moc velké iluze, že bychom mohli letadlo chytit. Přesto jsme po pohovoru v rychlosti popadli kufry (na území USA vám při transferu vyloží zavazadla a vy je pak musíte nechat znovu odbavit) a utíkali k odbavení, týpek u odbavení zavazadel při našem zaváhání prohlásil, že máme do odletu spoustu času – v tu chvíli zbývalo odhadem tak 15 minut. Bezpečnostní kontrolou jsme takřka proletěli a s jazykem na veště doběhli ke gatu. Byli jsme poslední, kdo do letadla dorazil, za námi zavřeli gate a odstavili nástupní rukáv. Samotný let proběhl celkem hladce, snažili jsme se trochu spát. Za námi seděl velmi nervozní chlapík, neustálé hlasité šramocení blokem s poznámkami, prohrabování se v kapse mé sedačky, cvakání tlačítky klasického magneťáku, vzdychání a poposkakování na sedadle prokládal hlasitým „Shit! Shit!“. To vydržel téměř celých 5 a půl hodiny letu. V 8:27 večer místního času jsme úspěšně přistáli. U výdeje zavazadel nám příjemná paní sdělila, že naše zavazadla zůstala ve Filadelfii a poletí do Seattlu až ráno. Domluvili jsme se s ní tedy, že nám je během následujícího dne dovezou. Potom jsme sebrali poslední zbytky sil, vyzvedli zamluvené auto v půjčovně na letišti, dojeli do našeho amerického domova, vypili mátový čaj a padli vyčerpáním.

thumb_DSCF0367_1024

Na zavazadla jsme si nakonec museli počkat do druhého dne večer, ale dorazila v pořádku.

Fleur

Leave a Reply